tvoříme spolu
aneb přátelské dýchánky
Tvoření společně je věc, kterou jsem tak nějak objevila na sklonku roku 2018. To jsem potkala božskou bandu skvělých lidí a začali jsme tvořit. Vlastně jsem v té době se ocitla ve dvou božských skupinkách kamarádek, které velmi rády tvořily a setkávaly se nad tvořením.
A to bylo naprosto skvělé.
Držíme si to dodnes a vlastně portfolio lidí kolem mě, kteří tvoří, je větší a větší. A víte, co je na tom skvělé? Já mám totiž pocit, že my ženy jsme tak nějak byly uzpůsobeny k tvoření. Tvoření života, ale i tvoření v kuchyni a jakémukoli jinému tvoření – podle chuti.
Mě osobně naprosto chytlo zavařovat, vařit, kvasit, malovat, tvořit svíčky ze sojového vosku, lapače, vlastně cokoli. A taky se to moje oblíbené tvoření často vztahuje k něčemu, co je sezónní a lokální. Takže třeba kolem Vánoc mi rupne v hlavě a všechny kamarádky nutím k sobě chodit na tvorbu vánočních věnců nebo často taky společné tvoření vánočního cukroví, to je teprv super záležitost.
Zkuste letos zvážit, pokud tuto tradici ještě doma zavedenou nemáte. Mě osobně na tom vánočním pečení nejvíc baví právě to tvoření spolu a bytí spolu, je to prostě něco nádherného. Ani tak mi nejde o to cukroví, jako o ten spolu strávený čas.
Miluju takovou tu čistotu ženských setkání.
Každá donese nějaký mls, nějaké pití a je to taková hojnost. Pak taky se povídá a povídá a povídá a je krásně. A do toho prostě tvoříme, do noci, s láskou a pomáháme si. A taky je skvělé, že vždy třeba některá z nás přijde s nápadem na to, co tvořit. Každá umíme něco jiného, a proto se vždy potkáváme u nějakého jiného tvoření, a to je skvělé. Prostě to miluju.
Stvořit skupinu krásných tvořivých bytostí a učit se bytím spolu a tvořením spolu. Není nic víc. Tvořte a buďte spolu. Ikdyz tvořit sama nám také něco přináší, pospolitost má své kouzlo.