TANEC V KUCHYNI

Tanec v kuchyni. Nádherné slovní spojení, za které děkuju Aničce z projektu MyGreenovi. 

Kuchyň kdysi dávno v mém dospívání byla místem, kde jsem si vůbec nebyla jistá. Přímo jsem si myslela, že snad nikdy nebudu šikovnou kuchařkou. Míchaná vajíčka a těstoviny s rajčatovou omáčkou byly dvě věci, které jsem tak nějak uměla udělat, ale děsilo mě, že mně samotné ta jídla, která jsem vytvořila, nechutnala. Uf. To byly doby. A tak jsem měla pádný důvod se opravdu hodně bát o to, jestli někdy v budoucnu propadnu vaření.

…

A pak mnoho let poté přišla moje vlastní první kuchyň. Sama jsem si ji vybírala, co v ní bude, sama jsem ji tvořila.

A bylo to skvělé. A od té doby jsem se od kuchyně neodpoutala. Od té doby mi kuchyň, jakožto tvořivé místo v mém bytě, přirostla k srdci a naprosto jsem se zamilovala. Zároveň nevím, kde jsem tuhle velkou lásku získala. Nikdy jsem to kolem sebe zas tak moc nevídala, že by někdo s takovou láskou, péčí a mírou experimentu v kuchyni tancoval a hrál si.

Najednou se stalo to, že jsem se zamilovala do koukání do kuchařek, do čtení blogů z kuchyně a koukání na youtube videa skvělých kuchařinek. Z mnohých, které mě ovlivnily, bych chtěla zmínit Minimalist Baker, do té jsem se zamilovala, protože její nádherné dekorace a úžasné fotky prostě vybízely k tvoření. Z českých vod mě vždy inspirovala Eva Francová ze Svatojánu. A pak přišla Pick Up Limes. Naprostá láska.

…

A kuchyň se stala mým druhým domovem. Jak by taky ne, když jsem už dlouho milovala dlouhé brunche a dlouhé snídaně. Pořádání snídaňových párty pro mě bylo vždy nesmírně hodnotné a cenné, protože trávit s někým večer je krásné, ale trávit s někým ráno – velmi intimní moment ve dni, mi přijde naprosto křehké a úplně jiné.

Začala jsem vařit denně, začala jsem vařit hodně a samozřejmě i péct. Moje „umění“ se neustále zlepšovalo a zlepšuje.

Už se to dá i jíst. Už to jedí i ostatní. A já mám velikou radost. Kuchyně totiž pro mě představuje prostor pro kreativitu a ryzí vyjádření ženskosti.

A já jsem žena jako poleno. Miluju to, že mi bylo dáno být ženou. Cítím se ve svém těle naprosto nádherně a poslední měsíce přinesly další pokrok v mém kuchyňském království – začala jsem si libovat v tom dělat velké zásoby. Nemyslím si, že to souvisí nějak s kovidem. Spíš s mým věkem. Ano, již se řadím mezi třicátnice. Najednou přišlo období – zásoby, zásoby, zásoby. A dělá mi opravdu dobře na duši vědět, že doma je dostatek ingrediencí pro všemožné kouzlení.

Léto 2019 také poprvé přineslo něco, co jsem nikdy jako dítě nedokázala pochopit a naopak mě to klasicky obtěžovalo. To možná ostatní vesnické děti pochopí. Všechno, co se na zahradě našlo, se muselo zavařit. A my jako děti museli pomáhat. Já si osobně chtěla tolik číst a hrát. Ale ne, v létě se prostě zavařovalo. Často. Fakt jsem to neměla ráda. A léto 2019! Jsem asi dospěla nebo co. Protože najednou jsem musela všechno zavařit. Všechno. Cukety, meruňky, švestky, jablka, prostě a jednoduše všechno.

…

A další léto zase. A úplně vím, že se každým dalším rokem budu v této oblasti zlepšovat. Že to bude pokračovat a naopak se to bude všechno rozvíjet. A já se budu učit dalším a dalším dovednostem v kuchyni. A budu si vážit toho, že jsem měla šanci se naučit od své rodiny moudrost využití všech zdrojů, co nám byly přírodou dány. 

Miluju ten alchymistický proces tvorby. A miluju pak během roku jít do sklepa a najít tam plné police lahodných věcí, které vznikly pod mýma rukama a moct tak obdarovat své kamarády a i sebe skvělým jídlem, které stálo pár šupů, ale tuny mé práce a o to víc si těch zavařených lahodností vážím. Také si moc užívám tančit v kuchyni s ostatními. S kamarády či s rodinou. Prostě je to nádherné. Láska opravdu prochází žaludkem a skrze bříško můžeme poznat celý svět. A já to tak mám. Skrze kuchyň objevuju sama sebe a poznávám, co mi chutná a co mi nechutná. Experimentuju a ukazuju světu i sobě, že možné je naprosto vše.

Přála bych všem, aby se v kuchyni našli. Aby skrze své chuťové buňky poznávali svět a abychom byli všichni šťastní a dopřávali si kvalitní jídlo. Já ráda vařím z kvalitních ingrediencí, které jsou sezónní a lokální a ráda si dopřávám tu nejvyšší kvalitu.

Moje poslední měsíce se zlomenou nohou mi moc neumožňovaly vařit a péct v té míře, ve které bych chtěla, nicméně snad brzy se do kuchyně vrátím a budu tancovat jako divá. Teď si aspoň takto představuju, jaké to je v kuchyni trávit celé dny. 

Takže tančení v kuchyni, zdar!