JAK JSEM SE BABKOU MASTIČKÁŘKOU STALA

Dědek bylinkář a babka mastičkářka.

A tak se to stalo. Já už jako dítě věděla, že mě baví příroda. Děda to tak měl taky – byl bylinkář.

I když samozřejmě v inkriminovaném věku pubertálním musela naprosto jistojistě proběhnout protest akce proti návykům mých rodičů a dalších předků. Bydleli jsme celé moje dětství na venkově. Na vesnici. Takže se zavařovalo, kvasilo, sbíralo, selo, sázelo, kompostovalo, no co Vám budu povídat. Prostě a jednoduše nebylo úniku. Já teda jakožto dítě introvert a intelektuál 😀 jsem se snažila skrývat pod haldou knih a někdy mi to i vycházelo.

Prostě postel a knihy. A dobrá výmluva a skvělá skrýš. Ale pamatuju si, že jsem se nevyhla takovému tomu klasickému „Dones ze zahrady jabka, bude štrůdl“. Pak samozřejmě následovalo moje otrávené vyvracení očí v sloup a znechucené odložení knihy. No a víte co? Věk čaruje. Je to magie. Dnes se těším na moment, kdy budu přesně toto dělat na zahradě a užívat si. Jsou to paradoxy života a někdy opravdu potřebujeme čas, aby nám ukázal to důležité.

Dnes zahradu vidím tak, jak ji viděli naši, tedy jako neskutečnou výhodu, jako neskutečné bohatství.

A tak je ze mě babka kvasilka, babka bylinkářka, babka kuchařka a babka mastičkářka. No prostě a jednoduše jsem propadla přírodě a jejímu kouzlu. Těším se, že v následujících měsících se všichni tak nějak víc budeme hnípat v hlíně a budeme si domů nosit vlastnoručně vypěstované poklady, které nám budou dělat obrovskou radost a které budeme přetvářet v mnohé další produkty.

A já jsem fakt veliká milovnice bylinek a pak je miluju zpracovávat. Doma mám neustále nějaké skleničky popsané nápisy jako „Třezalka v olivovém oleji 21.6.2020“ nebo „Káva v jojobovém oleji 7.10.2020“ či už „Vanilka ve vodce 1.12.2020“. A tak moc mě to činí šťastnou, to si nedovedete představit. Doufám, že se tu najde alespoň pár čtenářů, kterým jde úplně mráz po zádech z té hojnosti a radosti z tvoření. Protože není nic moc víc. Teda aspoň v mém světě. V tom je totiž nejvíc spojení s přírodou a napojení se na ni. A ta její hojnost a přístupnost. 

Masti, masti, mastičky

A masti jsou jen další úrovní tohoto tvoření. Protože když Vám najednou doma leží tuna různých tinktur, macerátů a magických lahví, najednou víte, že z toho potřebujete něco taky vytvořit. A tak si umícháte první mast. No a ta je tak naprosto božská a multifunkční, že jste nezastavitelní. Ach, ten pocit první vlastní mastičky bych potřebovala prožít ještě tak tisíckrát. Miluju to.

No a od té doby tvořím mastičky pro sebe, pro přátelé a pro všechny, kteří to v daný moment potřebují a chtějí. Jupijou! Na pokožku, na dýchání, na klouby, prostě a jednoduše na cokoli. A je to tak nádherný pocit, když vím, že tím pomáhám svému i jiným tělům. Ať žijí naše božská těla a ať jsou jen a jen zdravá!

Já sama teď potřebuju masti na hojení svých pooperačních jizev po operaci kotníku a je to prostě skvělé vědět, že sahám do svých vlastních produktů a nemusím nic kupovat a vyznávat se v ingrediencích. No prostě! Wow!

Miluju používat i vlastní tinktury, které si během roku vytvořím a nebo sahám do řad tinktur z dílny Gabriely Tuatti, což je skvělá čarodějka a žena, jejíž tinktury jsou blaho snesené na zem. Pokud toužíte se naučit vyrábět vlastní maceráty a tinktury, vřele doporučuju tento svůj online kurz, který jsem z lásky k tvorbě vytvořila.

Masti tvoří základ domácí lékárničky v rodině bylinkářky 

Moje domácí lékárnička je taková trošku jiná než jak ji možná znáte. Z velké části jsou v ní esenciální oleje, rostlinné oleje, tinktury, maceráty a masti. A to je jízda! Masti, které nesmí v mém arzenálu chybět jsou – hojivá mast na pokožku, dýchací mast s kadidlem a benzoí a univerzální mast na cokoli. Tedy tři lahvičky blaha a je to! Na mnoho věcí jsou masti odpovědí. A to za to přece stojí. Pevně doufám, že doma nějakou mastičku máte taky a pokud nemáte, že si ji brzo vyrobíte. Tvoření zdar!