ŽIVOT A JEHO RYCHLÉ OBRATY

Křehkost života a jeho pomíjivost. 

To jsem zažila již párkrát a vždy mě to nahodilo do režimu – važ si každého dne. Klišé “každé nové ráno je zázrak a není jasné, že ho dostaneme i zítra”. A tak to prostě je.

Nevím vlastně proč my lidé často fungujeme právě tak, že musíme od života dostat nějaký ten kopanec, abychom si uvědomili, že něco, co jsme vnímali jako naprostou samozřejmost, tou samozřejmostí samozřejmě vůbec není.

A často to tak ale funguje. Často opravdu nechápeme, co je důležité, dokud to důležité neztrácíme. A právě toto uvědomění a prožitky posledních dnů mě vedou k tomu si tak trošku i jen pro sebe sesumírovat, co vlastně důležité je.

Za co a pro co stojí žít. Těch věcí a lidí v životě je opravdu málo. A neustále objevujeme svoji sílu a překonáváme svoje hranice a objevujeme to, kam až můžeme jít. 

A často, když už si myslíme, že jsme na hranici svých sil, tak nás to pošle ještě dál, objevovat a pokouší nás ten život v tom smyslu, že říká “a co tohle? tohle taky zvládneš?”.

A tak na nás pak kouká a sleduje, jak reagujeme. Jak se s tou danou situací popasováváme. A co uděláme. A tak se teď sleduju já, pozoruju, co a jak a jak ty situace zvládám. Ve své maličkosti hledám svoji velikost a ve svém hroucení hledám sílu. A ve svém osamocení hledám pospolitost.

Nacházím další a další zákoutí své duše, které neznám a o kterých nic nevím. A taky narážím pořád na ty stejné obyvatele mé duše – ta stejná traumata, ty stejné reakce a ty stejné způsoby, kterými jednám.

A já jsem tím vším fascinovaná, konsternovaná, uvědomuju si, jak moc je všechno křehké a nejasné a vlastně jak nemáme věci pod kontrolou. To jsem celá já, celý svět bych chtěla tak trošku opanovat a mít pod kontrolou. A situace posledních dní mi ukazují, že pod kontrolou nemám opravdu nic a nikdy mít nebudu.

Toliko jen mé krátké zamyšlení nad prožitky posledních dní a nad tím, jak život plyne a co mi jak jede hlavou. Cítím, že tyto své vnitřní pochody chci sdílet i s Vámi, protože věřím, že není nutné prožít krajní zkušenosti, že je možné i jen nasosat prožitky ostatních a přiučit se na nich to důležité v životě. Takže zde materiál k sosání, jako nektar života. Kousek nektaru vytrženého z kontextu mého života k prozkoumání v tom Vašem.