žena není muž v sukni
aneb přemýšlet až za hranice
Být bohyní. Být ženou se rovná být bohyní. Ženství je posvátné. Ženství je poselství budoucím generacím.
Tančit, zpívat, odvázat se, smát se, vlnit se. Dát průchod emocím. Utrousit slzu. Zachumlat se. Křičet a být potichu. To všechno ženy umí. A mnohem víc. Ženy dokážou projevit neskutečnou magii. Jsou to čarodějky.
Žena není muž v sukni.
Zavřu oči a vidím něhu.
Společnost se nějakým mně záhadným způsobem obrátila k mužské straně vnímání. Mužská energie již dlouho dlouho vede svět a dominuje mu.
Svět je mužský, ovšem budoucnost ženská.
Ženy si pomalu začínají uvědomovat, že jejich vnímání světa je plnohodnotné a že je nutné ho dostat napovrch. Ženství je v každé z nás ukotvené hluboko, ale mnohdy také hluboko v nitru zanesené nánosem společenských konvencí.
Není lehké svoji vnitřní ženu dostat ven. Potlačované pocity a naučené vzorce jen tak neodejdou. Nicméně rozklíčovat ženství a plně se mu odevzdat je něco tak neskutečně krásného. Něco, co povolí ženám doopravdy žít a poznat svoji vnitřní krásu.
Žena je nádherná kreativní bytost plná nadšení a lásky. Všeobjímající lásky.
Pomalu se v každé z nás rodí pocit, že opravdu potřebujeme být sama sebou, pomáhají nám v tom pocity přítomné ve společnosti. Postupný viditelný rozklad striktně mužského vedení. Všude kolem nás se začínají objevovat maličkosti plné ženskosti. Ženská jemnost, preciznost, něha, touha a vášeň. Postupně všechny tyto ženské charakteristiky přestávají být k smíchu, ale naopak začínají být obdivované. Ženy samotné najednou začínají toužit po rozkvětu. Touží po otevření se své vlastní jedinečnosti.
Ženy touží zpomalit svůj rychlý cval vstříc cíli. Touží se oprostit od běhu vůči cíli, běhu vůči výkonu. Žena miluje, žena cítí. Dosažením mnoha materiálních cílů mnohdy nedosáhne radosti. Radost ženy pramení z jejího nitra – z vnitřní spokojenosti, která nelze hledat v nákupech oblečení, v jídle. Tato niterná spokojenost je jakousi hlubokou záležitostí, která vyvěrá z nitra.
Sebe-láska.
Sebeláska je slovo, které dlouho v ženství chybělo. Ženy oscilovaly mezi kariérou a dětmi a mnohdy byly zmatené z toho, kam vlastně patří, nemohly nalézt své pravé místo. Chyběla jim sebeláska. A jak by taky ne, když většinu lásky jsou ženy zvyklé rozdávat do okolí neutuchající péčí o celou rodinu. Sebeláska je ovšem kritická i zde. Pokud se žena nemá ráda, nemůže lásku rozdávat do okolí tak, jak by chtěla.
Dnes se slovo sebeláska pomalu začíná skloňovat ve všech pádech a už není nutné se stydět říct: „mám se ráda“. Naopak je nutné si tuto formulku opakovat pravidelně jako mantru tak, aby člověk našel cestu sám k sobě. Zpočátku je to těžká cesta plná trní a neschopnosti sama sebe milovat, nicméně jak se pomalu cesta před námi rozprostírá, tak my vcházíme do svého vnitřního světa. Pomalu ale jistě se dostáváme k sobě samé. Sebeláska je klíč k pohodovému a šťastnému životu plnému neskutečné radosti.
Co může znamenat být ženou?
Už nikdy nezapomeňme, žena není muž v sukni.