prosinec

aneb tečka za rokem 18

30. 12. 2018 | Alex

A tak to zase upláchlo jako voda. Ale byl to teda velký rok. Nádherný a plný krásných splněných přání. Rok plný osobního rozvoje a návratu k sobě samé. Rok, který přinesl víc než jsme čekaly. Rok, kdy jsem se naučila tolik věcí, které jsem ani netušila, že někdy budu umět.

Spousta přečtených knih a spousta přečtených článků.

A prosinec? Ten už druhým rokem prožíváme v tichosti, v klidu a v něze vůči sobě samotné. Cítím potřebu s Vámi tento krásný měsíc sdílet, protože pro mě měl mnoho vrstev a sama si v tom potřebuju trošku udělat pořádek, jaké to vlastně bylo a co všechno přinesl.

Prosinec je v Tiny Life o zpomalení a dokonání potřebného a jemné přípravě na nový rok. Troška toho bilancování, plánování, hodnocení a zjemnění. V prosinci už kurzy dojíždějí a dokončují svůj běh. A my se ukládáme ne ke spánku, ale k přemýšlení a jemnému uchopování nastalého. 

Letos se nám podařilo hodně péct. Jakoby to pečení vánočního cukroví pro mě bylo nějakou hlubokou paralelou na krásu života. Povolilo nám být s Terkou úplně jinak než jsme zvyklé a víc se uvolnit do přítomného okamžiku. 

Pečení vánočního cukroví se čím dál tím víc vyšprtává z našich životů rychlostí, kterou jsme v tom žití všichni nabrali. Často se nepeče a místo toho kupuje. A nebo pečení bereme jako břemeno, jako něco co nestíháme a co se musí.

A já letos napekla 11 druhů cukroví. Aaaaaaaaa. Bylo to nádherné. Vzít si vědomě ten čas a vědomě péct, vědomě u toho poslouchat krásné písničky a vědomě jenom být v tom voňavém a teplém příbytku, který byl cukrovím nasycený. A teď ráda dělám radost všem příchozím návštěvám svými výtvory.

Na našich kurzech pořád mluvím o tom, jak sebeláska má nedozírný dopad na krásu života, ale někdy i já ujedu a prostě fičím na tuně práce, která se nedá odložit. A letos v prosinci jsem si zase uvědomila, jak je důležité dát svému tělu a své duši prostor. Prostor se do slova a do písmene kreativně vyblbnout. Bez toho život nemá smysl. 

Zima tu je z nějakého důvodu. Já to vidím jasně, z důvodu, abychom se zastavili. Nebo alespoň zpomalili. Což během roku, když je dostatek sluníčka a krásně venku, často nejde. A zima. To je dokonalé období – tma, ticho, něha a když se zadaří, tak i sníh.

A tohle bilancování mě letos šlo neskutečně dobře pod vánočním stromem a u pečení cukroví. Letos mi došlo tolik věcí kolem Slunovratu a Vánoc. Opravdu si k tomu ale člověk většinou musí dojít skrze vlastní zkušenost.

Letos jsem doopravdy pochopila, co to znamená – Vánoce. Najednou to pro mě není o dárcích, ale vůbec. Dřív aspoň trošku. Největší dar pro mě je ten prostor, který jsem vytvořila. Prostor pro plnohodnotné bytí a prostor, kde se můžu nadechnout do prázdna a prostor, kde kreativita má své právoplatné místo. 

Cukroví, skvělý darovaný františek od Katky Polívkové, svíčky a hodně světla. Vánoce jsou svátky světla. 

Ohromně mě taky letos bavilo číst si o tradičních českých Vánocích. To je něco krásného. Cítila jsem se naprosto propojená s našimi předky. S tím vším, co bylo před námi. A bylo to nádherné. Doporučuju si přečíst něco o celém prosinci. Protože je protkaný svátky jako je  Lucie, Štěpán, Mikuláš a mnohé další. Je to nádhera.

A to klasické slavení Vánoc na českých vesnicích, ta skromnost. To mě dojímá a v následujících letech to chci ještě více prozkoumat a víc se inspirovat klasickými tradicemi a tvořit si své nové.

Letos se mnou nic nedělaly tlačenice v obchodních centrech. Vlastně jsem se do “obchoďáku” dostala před Vánoci jednou, a to proto, že jsem musela využít dárkový poukaz, který jsem dostala. A bylo mi tak dobře v mé nekonzumní ulitě. Prostě nádherný pocit vědět, že tohle všechno nepotřebuju. Až mě to zase úplně dojímalo. Bylo to nádherné uvědomění. 

A to laskání pomocí teplé čokolády a knihy v ruce v mém oblíbeném ušáku. Mazlení se s našimi pejsky. Mnohé večery propovídané s Terezkou. Ach och uch. Prosinec, můj oblíbený měsíc. Nikdy jsem ho neměla radši než teď. Ale musela jsem do toho dozrát, vždycky jsem měla k zimě odpor.

A teď přichází vrchol tohoto roku s tím, že se má otevřít něco nového. Nová kapitola našich životů a máme jako každý den šanci propůjčit svým životům nový kabát. Tak jdeme do toho ne?

Jak ráda trávím Silvestr a období kolem něj? Klidně, bez opíjení a pozměněných stavů mysli.

Tak, že bilancuji. Tak, že tvořím tzv. vision boardy.

Tak, že si dávám dohromady, jak chci strávit nový rok.

Tak, že o sebe pečuji.

Tak, že se seznamuji s diářem na nový rok.

A tohle je můj diář. Už druhým rokem. (viz fotka dole)

Miluju ho. Trávím s ním hodně času. A věřím, že je to dobrý způsob, jak si určovat cíle a jak se rozvíjet dál.

Na Silvestra si vždy nadepisuji nový diář, tvořím v něm, hraju si a vypisuju si, co si do toho dalšího roku přeju.

Pomocník pro hezké naladění na konec roku a začátek nového 

Vemte si svůj nový diář nebo čistý papír a tvořte 🙂 Zodpovězte si následující otázky.

2018

– Co bylo krásné? 

– Co bylo v tomto roce těžké? 

– Co mě tento rok naučil? 

2019

– Čeho chci v tomto roce víc? 

– Čeho chci v tomto roce míň?

– Jak se chci v roce 2019 cítit? 

– Co chci nechat v roce 2019 odejít? 

– Co si chci do tohoto roku manifestovat?

U všech těchto otázek se pokuste to vzít zeširoka – stěžejními tématy budiž rodina, práce a zdraví.

Těším se na Vás v roce novém a krásném! 🙂 Těště se ze společných momentů s blízkými, z dobrého jídla, z lásky, kterou dáváte i kterou dostáváte! Ať je 19 nádherným rokem! 🙂

– Vaše Alex