všechno je energie

Příroda spotřebovává jen tolik energie, kolik potřebuje a dává jen tolik energie, kolik reálně má k dispozici.

Je fascinující, že my lidé máme tendenci porušovat mnoho těch základních pravidel, na kterých příroda funguje již tak dlouho. Co se týče energetického příjmu a výdeje, tak jsme my lidé opravdovými profíky v tom narušovat veškerý přirozený běh věcí.

Příroda je po tisíce let navyklá spotřebovat jen tolik energie, kolik potřebuje. Každý rok úplně stejná rovnice po tisíce let.

Já to naprosto obdivuju, protože je to taková stabilní konstanta, na kterou se může člověk i příroda spolehnout.

Je vlastně strašně krásné to pozorovat a pak je zajímavé vnímat, že my lidé tu hranici energie, kterou potřebujeme, překračujeme často.

Často se teď v moderní době ocitáme v situacích, kdy spotřebováváme na individuální potřebu mnohem víc než je nutné. Všichni asi víme, že žijeme na dluh že spotřebováváme víc než k běžnému životu potřebujeme.

Naučili jsme se konzumerismu a kapitalismu, a to nás dovedlo až do tohoto bodu, kdy opravdu žijeme na dluh.

Abychom všichni mohli žít tím stylem života, kterým žije většina, pak bychom potřebovali rovnou několik planet Země, nestačila by jedna jediná.

A přitom život je taková jednoduchá záležitost, která vůbec nestaví na materiálních hodnotách, nicméně moderní svět nám umožňuje znásobovat majetek, hojnost a nám to na nějaké úrovni přináší radost a pocit zadostiučinění.

Mít další auto, větší dům, lepší pozici v práci, víc peněz, víc jídla – to všechno.

Hromadíme a hromadíme opravdovou hmotu, místo abychom hromadili zážitky, prožitky a hluboké vnitřní uvědomění si sebe sama.

Příroda spotřebovává jen tolik energie, kolik potřebuje – tak jednoduchá fráze a nám se to tak vymklo z rukou, opravdu jsme za hranicí všeho.

Moje vlastní zkušenost že života, který se snaží navracet ke kořenům, je taková, že není nic krásnějšího než pochopit kdo jsem, co jsem na tuto planetu přišel dělat a žít každodenní malé věci.

Moderní lidé vzhledem k dokonalému rozvoji mozku, který je v současnosti na špičkové úrovni, mají pocit, že někde je něco víc, že život je ještě o něčem lepším, že nám něco chybí.

Že každodennost není „to ono“, že to je příliš málo. A tak hledají a hledají dál a hledají radosti v majetku a ve hmotě.

Z mého pohledu 33leté ženy je ale největší hojnosti na tomto světě schopnost prožívat přítomný okamžik bez nutnosti unikat někam do minulosti nebo do budoucnosti a jen být ve spojení s přírodou, ostatními živočichy a sám se sebou především.

Ano, možná to zní dost ezotericky, ale vlastně je to velmi duchovní náhled na svět, ke kterému jsem si po dlouhé době došla po všem tom pachtění se a toužení po věcech, po prožitcích, po způsobech života. Tak teď vypadá můj náhled na svět.

Druhá část názvu tohoto článku říká: příroda dává jen tolik energie, kolik má, a to je další věc, kterou my lidé často porušujeme. Abychom docílili větší hojnosti a většího majetku, jsme často ochotní dát víc energie než kolik realně máme.

Naučili jsme se nebýt schopní vypozorovat potřeby svého těla, neposlouchat ho a zabývat se úplně jinými věcmi, a tím pádem dávat mnohem víc energie než kterou realně máme. Proto tady taky máme pandemii vyhoření, pandemii workoholismu a pandemii toho necítit své tělo, nedokázat vůbec říct, jaké pocity v těle cítím.

Často se mi zdá, že jít přes svoje hranice a daleko za ně, je mnohem jednodušší než poslouchat své tělo.

My tělu vlastně často ani neumíme naslouchat.

Já sama si procházím cestu, která je velice dlouhá. Mnohdy jsem byla vina tím, že jsem dala energie víc, než kterou jsem vůbec měla.

A je to vlastně úsměvné, protože všechny naše moderní výdobytky, jako je telefon, nám dokazují, jak nestydatě se chováme sami vůči sobě. Pokud telefon nenabijeme, tak nebude fungovat, když bude na 0%, prostě se vypne. Nicméně my lidé, když jsme na 0%, často jedeme dál.

Každý den mě učí zastavovat se a připravovat sebe a své tělo na to, abych dávala opravdu jenom tolik energie, kolik realně mám, a toto je celoživotní škola žití života tady na planetě Zemi.

A jak to máte Vy s energií? Kolik jí spotřebováváte a kolik jí dáváte? Je to vše v harmonii? Fungujete jako příroda a nebo fungujete spíš jako běžný moderní člověk, který si teprve potřebuje uvědomit své vlastní potřeby a potřeby planety Země?