KAMILA VOdochodská

aneb udržitelnost je vlastně selský rozum

13. 04. 2018 | Alex

Alex se ptá – odpovídá  Kamila Vodochodská

Kamila Vodochodská je pro mě člověkem na správném místě a člověkem se srdcem na správném místě. Kamila Vodochodská je také duše té mé velmi blízká, protože nenechává témata jí blízké jen tak proplouvat mezi prsty, ale aktivně se zapojuje do společenské změny.

Co pro Tebe znamená móda?

Zůstanu u pro někoho možná povrchní nebo klišé odpovědi, ale pro mě jsou móda dvě věci: jedna velká hra a jedno velké překvapení. Jak v tom pozitivním, tak v tom negativním. A mám to takto po celých 14 let co se v módě pohybuji – v privátní módě při práci s jednotlivci, tak v komerční sféře v printu či reklamních kampaních. Myslím, že tato dvě slova to dokáží nádherně shrnout.

Jak ses k módě dostala?

Jako slepý k houslím. Původně jsem chtěla být baletka, ale protože mám úžasně flexibilní klouby, tak bych asi byla skvělá baletka, ale brzy nechodící (směje se). Poté přišlo období, kdy jsem chtěla být spisovatelka. Vypisovala jsem se v období depresí.

To jsem psala skvěle a šlo mi to téměř samo, ale rozhodla jsem se, že takhle nechci vést svůj život. Musela bych se totiž uměle udržovat v obdobích temna (směje se). Když jsem končila gymnázium hledala jsem odpověď na otázku, v čem jsem vlastně dobrá a zjistila jsem, že to dělám intuitivně od dětství.

Že chodím a rozsévám otázky: “proč máš na sobě zrovna tenhle svetr, šaty či boty? Proč máš tuhle barvu a tenhle vzor?” Hledala jsem nejpodobnější obor, kde by se odpovědi na tyto otázky daly studovat. Takže jsem k módě došla proto, že jsem se možná pro spoustu lidí “blbě” a moc ptala (směje se). Každopádně s odstupem času mohu konstatovat, že právě ono pokládání otázek dovedlo lidi tak daleko, že tvoří komunitu, která se nyní ptá mě a chce na otázky znát odpovědi. A za to jsem neskonale vděčná.

Co bys řekla o udržitelné módě někomu, kdo o tomto konceptu nikdy neslyšel?

Bylo by zajímavé, kdyby ses na tuto otázku zeptala a seděla tady vedle mě Kamila Boudová, myslím, že bys byla překvapená, že bychom Ti obě na stejnou otázku odpověděly trochu jinak, i přestože obě usilujeme o to samé. Mohu Ti samozřejmě odpovědět, jak obecně vnímám udržitelnost, ale já sama ve své části módního oboru vnímám udržitelnost jako nositelnost. Jako myšlení selským rozumem a zodpovědnost. Vůči čemukoliv – jakémukoliv kroku, čemukoliv, co vyhodíš, za co a kde utratíš peníze. Jednoduše zodpovědnost v jakémkoli životním kroku vůči sám sobě, společnosti a planetě.

Jak ses dostala k fashion coachingu a co to vlastně znamená?

Fashion coaching je v podstatě jenom jiná noha stylingu posunutá do úrovně, kdy pracuješ už mnohem více i s vnitřní částí člověka. Nepracuješ jen s tou vnější slupkou. K té vnější části – té obalové, čímž jsou oděvy, docházíš až poté, co pracuješ na té vnitřní části – psychické. Takže je to v podstatě částečně psychologie, notná dávka empatie, lidskosti, chtění pomoci, porozumět, naslouchat a pracovat srdcem. Samozřejmě toto je jedna část coachingu a pak jsou to ty roky zkušeností, práce s materiálem, střihem, barvou.

Ráda pracuješ s termínem MEŠ, o co se jedná?

MEŠ je zkratka pro malý efektivní šatník a jedná se o pojem, který společně s módní inteligencí, nikde ve slovníku nenajdeš, protože jsem je začala používat jako mé vlastní výrazy. Za ty roky jsem dospěla k tomu, že potřebuji najít nějakou srozumitelnou cestu, aby člověk nepolíbený a zároveň nezatížený módou, trendy a oblékáním pochopil, jaký je první krok při práci na stavění smysluplného šatníku.

Takže MEŠ je základ proto, jak si sestavit a definovat svůj vlastní šatník tak, aby fungoval v závislosti na tom, jak se měníš Ty, jak se mění Tvoje finanční možnosti, životní a osobní cíle. Abys to velmi rychle mohla promítnout do šatníku, tzn. aby šatník neomezoval a nevedl Tebe, ale aby Ty sis řídila a ovlivňovala svůj šatník.

V předchozí odpovědi jsi zmínila módní inteligenci, jak bys tento termín definovala?

Módní inteligenci považuji za jednu z dalších lidských inteligencí. Sama se už roky snažím bojovat za to, aby se tato část vzdělání alespoň v základní verzi vyučovala na školách. Myslím si, že je to mnohem důležitější pro rozvoj žen, ale i mužů. Módní inteligence je důležitější pro osobnost člověka než to, že se naučí na základní škole, že se mají čistit zuby třikrát denně (směje se).

Módní inteligence je soubor vnímání kvalit, vážení si sebe sama, svého zdraví a znalosti svého těla vedoucí ke zdravé sebelásce. Je to o sebehodnotě a budování osobnosti, ale i o základních dress codech, např. to, že se opravdu nechodí do Národního divadla v džínech, i kdyby tam tak téměř všichni ostatní šli (směje se). Módní inteligence je soubor parametrů a znalostí, podle kterých si člověk sám může zhodnotit, jestli daná věc v obchodě stojí za to nebo ne. A jestli stojí za to si mnohdy ničit kvůli oblečení své vlastní zdraví.

Jaká je podle Tebe nejzásadnější věc, kterou konvenční fashion svět dokázal před lidmi skrýt?

Myslím si, že jednou z věcí je bezpečí (zdraví) a druhou pak jedinečnost a kreativa. Doba jde víc a víc směrem k unisexovosti. Po dlouho dobu to bylo bráno jako něco pozitivního, já to naopak beru z dlouhodobého hlediska jako něco, co ženám ubralo na jejich ženskosti a mužům na jejich gentlemanství.

Vnímám to tak také protože na každém workshopu, který vedu, je tak minimálně polovina žen, která to řekne nahlas a věřím, že druhá polovina mlčí, ale souhlasí. Ženy se ptají, jak si mohou sami pomoci najít cestu k větší ženskosti a já vnímám, že za to opravdu může i to, co navnímáváme z okolí, tzn. v obchodech, ve fashion seriálech a na youtube kanálech atd. Takže to je jedna věc, která jde do chování žen a mužů mnohem hlouběji než si sami myslíme.

No a druhá věc je samozřejmě bezpečnost co se chemikálií v a na oděvech týká. To není o tom, že by se o nich málo mluvilo, ale o chemikáliích se nikdy nemluvilo.

O jejich povoleném množství, typu, testech …

Pak bych taky asi zmínila kvalitu. Její vnímání je v Čechách konkrétně zatíženo nějakou historií, vývojem společnosti a minulým režimem. Mladá nastávající generace – ta hojně nakupující generace, která teď zásobuje nejvíce levnou konfekci penězi, tak naprosto nemá srovnání s tím, co vlastně kvalita je.

Takže bych řekla, že největší problémy s konvenčním módním světem jsou kvalita a hodnoty chemikálií. To spolu úzce souvisí, protože čím nižší kvalita, tím větší procento “bordelu” najdete v oděvu. Dlouho nic a pak ona zmíněná unisexovost kolekcí, stejnost bez rozdílu značky na labelu a mnohdy ani cenový rozdíl, který nehraje roli v rozdílu materiálu, zpracování = trvanlivosti oděvu.

Když vezmeš českou scénu, tak díky tomu, že ses pohybovala i v zahraničí, co bys vypíchla jako problematické sféry české módy, co se týče materiálů nebo i jiných aspektů?

Asi nikoho nepřekvapí, když řeknu klasická základní trička bez přihlouplých potisků. Pak jsou ohromná mezera zimní vlněné kabáty. I když musím s radostným úsměvem říci, že situace se za poslední rok a půl hodně změnila.

To samé pak ve svetrovině, tzn. kašmír, merino vlna, kombinace třeba jako vlna s hedvábím na jarní svetříky – těžko se shání. Obecně se obchody bojí hedvábí. To jsou elementy, které vnímám nejvíc. Ostatní je třeba těžké sehnat, ale dá se.

No a pak jsou další materiály, u kterých je to dané mírou poptávky, která na trhu není, protože je malá informovanost a povědomí. Jedná se o materiály, které dokáží spoustu těch ne zcela kvalitních materiálů nahradit, ale nikdo o nich nikdy neslyšel a nejsou dobře prezentovány samotnými obchody. To jsou vlákna jako lyocel/tencel nebo malá příměs mikromodalu, které dokáže oděvu po praktické, ale i vizuální stránce velmi pomoci např. je i bambus, cupro vlákno, nová vlákna jako ananas a další.

S KAMČOU JSEM O PÁR LET POZDĚJI NATOČILA PODCAST, KTERÝ SI MŮŽETE POSLECHNOUT ZDE

Kamila Vodochodská také natočila výstup pro TedEx, který moc doporučuji.